Jedlé (nejen) kvítí
Občas se nás někdo zeptá, jak se do našich jídel co chutná a léčivá ozdoba, ta formulace otázky se zhusta liší, dostaly bylinky. Jedlé kvítí (taky ovšem listí, kořeny, semínka) používáme v našem jídelníčku již více než tři roky. A jak to tedy vše začalo?
Úvodem stálo hned několik událostí, díky jejichž souběhu dnes můžete ve vybraných jídlech ochutnat tu květ Violky, Ovsovky, Česnek medvědí, polévku z Bršlice kozí nohy či hlízu kopretiny Topinambur a mnohé další.
Prvním skutkem byla snaha mojí maličkosti přidat do jídel(smažený sýr ovšem vyjímaje) trochu více toho zdraví prospěšného. Pěkný štos knížek stál za studiem toho, co vše mohli naši předci konzumovat, konzumovali a my dnes konzumovat můžeme. Dalším krůčkem bylo kýžené rostlinky ve zdejší přírodě vůbec najít. Krok to nebyl nikterak veliký, šlo to zkrátka samo, stačilo se jich zeptat.
Dílo by se ovšem nezdařilo, kdyby se k tomu postavil ctihodný vládce kuchyně zády. Naštěstí šéfkuchař Adam a po něm rovněž jeho následovník Dominik učinili pravý opak. Stejně pozitivní přístup se ukázal u majitelů a provozovatelů sýpky v jednom Martinovi a Pavlovi. Operace „kytky v jídle“ mohla začít.
Nebudu zastírat, nešlo vše vždy úplně hladce. Sem tam se objevil ve skrytu okvětí utajený brouček, tu vybafnul na Arachnofóbií stiženého Dominika titěrný pavouček. Ten posléze ochromil provoz kuchyně na dlouhé minuty, přesněji do jeho likvidace či přenesení zpět do lůna přírody. Bylo zapotřebí tak učinit neprodleně, než ta pěti milimetrová bestie rozloží vařečkové družstvo na padrť.
Nicméně počáteční patálie se záhy podařilo úspěšně eliminovat. Výsledkem jsou krásná jídla a jejich fotografie od pevně věřím spokojených hostů. A že nemají bylinky v jídle pouze funkci okrasnou, je nabíledni. Konec konců, v našem jídelním lístku tomu věnujeme celou stránku, aneb osvěty není nikdy dost.
A tak se stalo, že dnes již nevyrážím do krásné přírody Pálavy sbírat „jedlé kvítí“ pouze já, ale téměř každý, kdo má zrovinka chvíli času a pozná Bršlici od Blínu. Jsem také za kolegy rád, jak k tomuto nápadu přistoupili a nevadila jim ani občasná školení, co že jim to v košíku právě nesu.
Pouze šéf kuchyně Dominik se neopomene nikdy zeptat, zdali jsem předem vybral všechny pavouky. Mezi námi, tak úplně to neřeším, když se tam občas nějaký ten titěra vyskytne, poznáme to všichni vskutku velice rychle 🙂
Závěrem mi dovolte ještě jeden postřeh. Když jsme s jedlými květy začínali, často se stávalo, že hosté servírovaný pokrm snědli, ovšem kvítek se vrátil nedotčen. Nyní je však patrná výrazná změna. Občas se z našich velkých porcí vrátí kousek jídla, ale květ již prakticky nikdy. Tak si u nás tedy nechte popřát dobrou chuť a nezapomeňte, také ten kvítek je jedlý a nejen to.