Bylinářův úplněk V. kapitola třetí
„Jestli tady chcete ještě v budoucnu nějaké takové počasí zažít, dejte si příště pivo jen malé a do půllitru si nechte doplnit horkou vodou.“ Odvětila spolustolovnice stroze, přesto v její odpovědi zachytil pan Malina jakousi vlídnost. Překvapením tak úplně nevěděl co odpovědět. Lhal by sám sobě, nepřiznat, že jej odpověď té drobné dámy nevyvedla z míry. Chvíli hledal, co na tyto slova vůbec říci. Mezi tím mu na stole přistálo pivo poctivé míry s krásnou pěnou. Předchozí věta mu jej však zcela znechutila. Celé mu to natolik šrotovalo v hlavě, až nakonec dokázal poskládat odpověď.
„Mohu se zeptat, z čeho usuzujete, že bych zde již nemusel být?“ Nestálo jej málo sil, vypotit smysluplnou větu a o to více byl nyní zvědavý, na odpověď.
„Vidím to na lidech, vidím to v auře, prostě to vidím. A nemyslete si, není to kdoví jaký dar.“ Odvětila černovlasá dáma. Její slova doprovodil drobný úsměv. Pokývala lehce hlavou, upila z poháru červeného vína, načež si prsty odsunula pramen hustých černých vlasů, jenž ji spadl do čela. František Malina si nemohl nepovšimnout její pronikavý pohled. Dívala se na něj, ale jako by skrz. Cítil se při tom poněkud nesvůj. Přes to ze sebe dokázal vysoukat odpověď.
„A copak vidíte v mém případě, mohu li se zeptat?“
„Že jste celkem sympatický chlap.“ Dostalo se mu rychlé odpovědi, při níž se začervenal. Nedalo mu to a vyzvídal dále.
„Víte přece, jak jsem to myslel.“
„Vím to velice dobře, tak když chcete. Ne každý o takové informace stojí.“ Chvíli váhala, zřejmě hledajíc formu, jakou se v daném sdělení vydat. Po chvíli odpověděla.
„V tlustém střevě máte nádor, ale klid, dá se celkem snadno odstranit jednak bylinama, ovšem nejen touto formou. Je to zkrátka na delší debatu.“ Pronesla ta slova a věnovala svému sousedovi pohled, z kterého by unikl jen zbabělec. A to pan František Malina rozhodně nebyl.
Vážení a milí, dovolím si tento příběh, jenž znám velice dobře, neboť jsem byl posléze účasten, tak trochu zkrátit. Pro naší představu o smyslu náhody však postačí i takováto verze. Nyní, abyste se necítili ochuzeni, jen stručně dokončím, jak se věci ubíraly dále. Ten večer spolu ti dva zavřeli hospodu. Pan František vyslyšel rad jak paní Aleny, kterak se ona vědma jmenovala, tak posléze mých. Při vší skromnosti musím přiznat, že se zcela uzdravil. Nepovažuji se za kdo ví jakého pisatele, nicméně mám za to, že smysl „NÁHODY“ pozorní z vás pochopili.
Přesto si dovolím drobné shrnutí. Souhrou chcete li náhod, nebo taky třeba dílem synchronicity(boží vůlí, pohnutím osudu..) jak kdo chce, se pan František Malina dostal k paní Aleně a posléze tedy na cestu uzdravení. Čímž zároveň nechci říci, že by se mu totéž nepovedlo prostřednictvím moderní medicíny. Jen varianta, kterou si zvolil, kde nemalou roli hrála rovněž psychosomatika, nebyla stižena hrozbou recidivy.
Tak tedy vážení a milí, resumé? Zkoumejte náhody, neboť neexistují! Jaký úradek je za nimi skryt, co nám chtějí říci, je jen a jen na vás.