Bylinářův úplněk V. Po úvodu
Jak jsme si řekli posledně, pokusím se vám nastínit jiný, uchopitelnější příběh. Od Lupénky, jíž jsme řešili posledně, se přesuneme ke kašli. Ne že by to byl jednodušší příběh, nicméně se jeví býti poněkud čitelnější. Scénář bychom mohli použít stejný a tak se nyní ocitáme ve stádiu, kdy pátráte po chybějící bylince, která vám v čajové směsi, již hodláte doporučit, chybí. Dejme tomu, že kupříkladu intuice, nebo kyvadélko, vám pro tohoto ne-mocného doporučilo směs bylin z Podbělu, Divizny, Plicníku a Jitrocele. Jen jedna bylinka stále chybí. Ovšem která? Najít se ji nedaří, nebo jsou výsledky neurčité. Zde nyní poněkud odbočím. Ta konkrétní, o níž právě dumáte, či o níž jste požádali universum, se vám může nabídnout, poodhalit, v mnoha podobách. Vyjmenovat je všechny, vskutku není v lidských silách, vlastně to ani není technicky možné. Jen pro vaši představu uvedu pár z nich. Mícháte směs na čaj, uvažujete nad tím, co a jak, probíráte v rukou pytlíčky či dózy s bylinkami, když tu vám jedna spadne na zem, či se vysype. Zkrátka na sebe upozornila, jen svým způsobem. Další, poněkud neotřelý způsob, je kvetoucí bylina. Sedíte ve společnosti, právě zrovna dumajíc nad tím, co kde použít či přidat, když tu náhle rozetne běžnou komunikaci dobře slyšitelný „hepčík“. Navíc svůj halasný projev doplní postižený komentářem o tom, jak mu ten Černý bez nedělá na alergii vůbec dobře. A máte ho tam. Víme přece dobře, že náhody neexistují. Další příběh do party. Sedíte ve vlaku, jako obvykle u českých drah, kdesi mimo zastávky, ve volné přírodě, nabíráte zpoždění. Informace o tom proč, či jak dlouho bude trvat, se stejně nedozvíte a tak dumáte nad svými ne-mocnými, aneb co a komu doporučit. Větrný poryv rozhýbe koruny kolemstojících stromů a z nich začnou bušit do střechu vagónu krásné plody Jírovce, kaštany. A ejhle, vy už víte! Vidíte, že byť zde neuvádím zrovna přehršel možných situací, jenž se vám mohou nabídnout, synchronicita jich může předestřít celou škálu. Vraťme se tedy nyní k původní situaci, kdy řešíte dříve vzpomínaný, kašel. A rovnou si dovolím vám předložit příběh vlastní. Já totiž obvykle tápajíc, vyrazím do přírody. Taky se mi občas přihodí, jsme lidi, že myšlenky odletí jinam, než kam by zrovna plout měly a tak si bylinka tentokrát vybrala poněkud drsnější formu, kterak na sebe upozornit. Obzvláště tehdy, podaří li se vám ji několikrát zcela opomenout. A tak se drápu do kopce, uklouznu na hladkém kamení a lidově řečeno, hubou (ústy, chcete li) jsem spočinul přímo v krásně vonícím trsu Mateřídoušky. Víc už na sebe bylinka upozornit asi nemůže, aneb, chytrému napověz, hloupého…. . Tady vidíte, kterak se věci kolem vás, mohou dít. Je jen potřeba žít alespoň trochu v přítomnosti. Všichni víme, že ne vždy je to možné, leč přece, čím častěji se vám to podaří, tím více odpovědí můžete získat. A mimochodem, nemusí se to týkat vždy jen bylinek. Ale o tom až v příští kapitole.