Bylinářův úplněk, kapitola III.
Rád bych vám nakonec shrnul, či se o to alespoň pokusil, osvětlit tento úplněk a důvod, proč jej zde uvádím. Věřím, že se najde nejeden z vás, který bude pochybovat. Označí tyto řádky jako snůšku nesmyslů, neřkuli výplod mysli ovlivněné zdařilým opiátem. Ano, také takto lze uchopit, co píši. Každý máme možnost volby. Je možná těžší otevřít své nevědomí, připustit alespoň, že existuje a začít s ním pracovat. Pojednou odkrýt tajemství nepoznaného, otevřít své zákoutí duše, abychom posléze, k radosti srdce, objevili nevšední věci, jenž máme celou tu dobu přímo před očima.
V jedné z kapitol jsem slíbil odpovědět, proč se některé události výše popsané, začaly dít právě mě. Musím však tuto větu poněkud poupravit. Dějí se totiž skoro všem. Hlavně těm z nás, kteří mají nějaký potenciál, dar, energii, sílu a touhu jít dál. Řekli byste, že jsou tato slova příliš domýšlivá? Možná ano, nicméně pomněte. Nebyla by škoda, právě vás, hledající pravdu, lásku, poznání a světlo, nechat bloudit v kruhu, v tmách. Cožpak není skutek, tak těžko odhalitelný, do jisté míry darem, když už pro naše vědomí povstal ze zákoutí neznámého. Odměnou za odvahu, vydat se cestou, po níž kráčejí, alespoň prozatím, jen nemnozí.
Že to není cesta snadná, by mohli vyprávět naši předkové. Kolik z nich uhořelo na hranici v rádoby očistných plamenech. Kolik skončilo na mučidlech, či katovou sekerou. Jiní vystrnadění na okraj společnosti, neboť co se nejeví býti očividným, je přeci šarlatánstvím. Přesto měli odvahu, vydat se po stopách, jež tolikrát nekončily právě slavným vítězstvím a všeobecnou slávou. Poznání pro ně bylo však mnohem cennější, než pozlátko bohatství či světské slávy.
Vidíte, není tedy domýšlivostí, ani pýchou, uvědomit si, že zde existují také jiné síly, než ty, všeobecně uznávané širokou, chcete li odbornou veřejností. A přijdou li právě k vám, dotknou li se vás, podají li vám pomyslnou ruku, nebojte se ji uchopit. Překonejte počáteční ostych, pochybnost a nedůvěru. Do jisté míry vás povedou za poznáním, které již máte dávno v sobě, jen upozaděné vším tím pozlátkem, jež dnešní moderní svět tak vehementně nabízí.
Stojím tedy oněm silám za námahu? Vybrali si právě mne, abych pozvedl svou duši, otevřel nevědomí a došel k poznání? Tak přesně takto se neptejte! Vždyť je to jedno, v hloubi duše přece víte! A tak, než oblohu ozáří další úplněk, pokuste se také vy, osvítit vlastní duši poklidnou silou odvahy a pokory. Odvahy vydat se na cestu za světlem poznání. Šťastnou, vědomou, cestu.