Bylinářův úplněk IV. po úvodu.
Nežli se mi podařilo nabrat dostatečné množství vzduchu do plic pro kýženou odpověď, můj spolustolovník mne předběhl. „Dobrá kniha, ten Ital byl velice moudrý muž.“ Pan Volk to pronesl s takovou bohorovností, jako by dávného autora dobře znal. Jen ty čtyři stovky let rozdílu poněkud neodpovídají. Zmohl jsem se jen na váhavé pokývání hlavou a drobný úsměv jeho směrem.
Chvíli bylo ticho, které rušilo drobné usrkávání čaje, vždy unizono doprovázené vrznutím stoličky. Když už u mě počínal převládat harmonický pocit klidu, vytasil stařík další otázku, tedy spíše konstatování. „Kdyby ten Mattioli stihl napsat druhý díl, to byste si teprve početl.“ Povídal bodře, pokyvujíc při tom souhlasně hlavou. Jsem v jádru člověk klidné povahy, takže to muselo být tím horkem, ale nedalo mi to. „Jaký druhý díl máte na mysli, on snad nějaký napsal?“ Podařilo se mi tak trochu vykoktat tázací větu, překvapen jeho slovy. Dostalo se mi však jen stejně originálni odpovědi. „Nestihl to dopsat, na to, jakým byl odborníkem, na sebe příliš nedbal.“ Utrousil suše děda.
„Mluvíte, jako znalec historie, která je ledaskomu utajena.“ Nedalo mi ponechat jeho slova bez odpovědi. Stařík opět jen zlehka pokýval hlavou a jako by nic, přešel na zcela jiné téma. „Lidé o sebe dnes všeobecně moc nedbají, natož pak o tuhle planetu.“ Nezbylo než souhlasit a po jeho vzoru moudře pokývat hlavou. Opět mi přišlo na mysl, že tímto naše konverzace skončí, nicméně jsem byl vedle, jak ta jedle.
Volk směle pokračoval dále. A to sucho, co teď panuje kde všude, požáry a naopak zase povodně, je takový signál, jak vy mladí říkáte, že je na čase ten přístup změnit.“ Skončil svůj krátký monolog a zadíval se přímo na mě. Tentokrát bez pokyvování hlavou, srkání čaje či vrzání židle. Pohled do jeho očí mě přiměl zbystřit. Jako by se díval skrze mne, jako by mi četl myšlenky. Až mě přeběhl pověstný mráz po zádech. Potok na páteři vyschnul, pivo zhořklo v ústech.
Za vynaložení nemalých sil, se mi snad podařilo zachovat klid a nedat na sobě nic znát. Nenuceně jsem odvrátil zrak a spoza listoví se zadíval na oblohu. Bezmračné nebe dávalo jasně najevo neměnnost budoucích předpovědí. Mou domněnku vyvrátil téměř okamžitě spolustolovník. „Zaprší, ale až tak za pět minutek.“ Vyřkl jako by nic, podporujíc svá slova obzvláště vydatným uskrnutím. Má touha oponovat mě opustila v momentě, kdy se odkudsi zdáli ozval hrom. Nevěřícně jsem zakroutil hlavou. Volk se jen pousmál a utrousil něco o malé ukázce síly přírodních mocností. Mohly li za to, či nikoli, netuším, avšak do pěti minut skutečně začalo pršet.
Déšť, můžeme li to tak tak vůbec nazývat, trval asi dvě minuty. Zem zůstala suchá, na listech se dalo stěží napočítat pár kapek. „No nic, budu muset jít, mám povinnosti někde jinde, to víte, práce.“ Stařík dopil čaj, nechal na stole drobné pro obsluhu a měl se k odchodu. Konečně nastal krátký čas, trochu více si jej prohlédnout. Svůj průzkumný pohled jsem zamaskoval za obvyklou loučící formuli. Byl to vskutku dlouhán, ramena přes celá záda, do copu svázané šedivě bílé vlasy s lehce modrými odlesky. Na nohou měl jednoduché sandály, plátěné kalhoty co již pamatovaly i lepší časy. Bílá volná košile halila mohutnou hruď, zřejmě dobře sportem utuženého těla. Kdyby neměl šedou hlavu a vous, řekl bych, že mi dělal společnost nejméně dobře trénovaný desetibojař v nejlepších letech.
Po chvíli, co nás ten podivný muž opustil, se z útrob hospody vyloupl její majitel a jal se uklízet ze stolu. Tak trochu a dnes již podruhé, mě vyrušila neočekávaná otázka. Na dotaz, zdali jsem svého spolustolovníka znal, se šenkovi dostalo jen mé zamítavé otáčení hlavou. Když neodcházel, přešlapujíc u stolu, spočinul na něm můj tázavý pohled. Hospodský jen ukazoval v dlani položené mince.
Nejsem žádný numizmatik, nicméně pražské groše Václava druhého, z ryzího stříbra a jen mírně ošoupané poznám. Zde si dovolím drobnou odbočku. Mince byly posléze podrobně prozkoumány zkušeným odborníkem, který konstatoval nejen historickou pravost, ovšem také nevídanou zachovalost stavu. Nežli vyplavalo napovrch toto zjištění, stalo se několik událostí, které mé osobě v konečném důsledku zcela změnily život. O tom však až v příští kapitole.