.Bylinářův úplněk II. kapitola pátá.
Na začátku druhého úplňku jsem se bavili o pomocnících bylinkáře. Pozapomenutém vědění, rituálů a způsobu jejich využití. Dozvěděli jste se, pokud vůbec, jak mohou tyto praktiky pomoci v tom či onom. Jedno jsme však vynechali. Během všech těchto činností povětšinou vždy bereme. Ať již vědomosti, byliny či jinou pomoc směřující k uzdravení. Je však velmi důležité také vracet.
Staří vědoucí tomu říkávali obětiny. My dnes máme představu o kmenovém šamanu, nesoucímu ošatku zrní, vykuchanou husu, láhev vína či jiné výdobytky kmenového proviantu. Ne, že by se cosi takového nedělo, ovšem ty opravdové oběti vypadaly poněkud jinak. Děláme je vlastně dnes vcelku běžně, jen si jich nejsme tak úplně vědomi. Tedy alespoň některé.
Jednou z největších obětin od kmene, představovaného druidem, šamanem či kouzelníkem byla velká oběť polím. Jednalo se de facto o hnojení, vyživení životodárné půdy, matky země. Pro ten případ se využívalo kvašených bylin jako Kopřiva, Smetanka či Bršlice. Takovou kaší se posléze polévaly pole, za odříkání patřičných díků, ne nepodobných zaříkání. Tuto činnost nevykonával nikdo jiný, než kmenový mystik. Podle velikosti polností, jistě ne sám.
Další oběť se vztahovala k lesu. Šaman vytýčil prostřednictvím totemů bůžků místa, kde nesměl vkročit nikdo živý. Na takové lesní mýtiny se posléze nosilo jednak krmivo pro zvěř, pak také staré stromy. Z těch byla posléze rituálně postavená dejme tomu chýše, pro lesní duchy. O tom že existují byli naši předci bytostně přesvědčeni. Ať již je nyní nazveme jakkoli, bytosti lesa, dejme tomu, jsou to právě oni, kdož nám mohou pomoci v nesnázích. Přijít s nimi do styku však vyžaduje opravdové mistrovství, není to však nereálné rovněž u začátečníků. Mějte na paměti, les ví.
Krvavé oběti, jak jsou rovněž známy z učebnic, byly vzácností. Využívaly se zejména při dlouhodobě nevlídném počasí. Krev, jako nejvyšší možná úlitba, měla signalizovat vážnost situace. Nesla veškeré atributy života. Tím, že byla obětována, šlo tedy skutečně o život. Ať již při hrozících povodních, dlouhodobém suchu, krutých mrazech popřípadě nepřicházejícímu jaru. Bylo zkrátka zapotřebí přesvědčit energii universa o potřebné změně. Tato nejvyšší forma oběti se používala jen velmi zřídka. Již před dávnými lety věděli o nevhodnosti zneužívání sil, mocnějších než cokoli vytvořeného člověkem.
Různých obětí a možností jejich následného využití, byla jistě celá řada. Pro pochopení jsem jich uvedl doufám dostatek. Vše toto by se dalo shrnout příslovím jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Převedeno do dnešní mluvy, chovám li se s úctou a pokorou k tomu kdo dává, dostanu obé nazpátek měrou vrchovatou. Holt stejná energie přitahuje stejnou. Kolik úcty, pokory a slušnosti je dnes mezi lidmi? Nejsou snad více tyto ctnosti považovány za slabost? A kdo z vás bere, aby rovněž dával? Je to volba, cesta na níž svítí světlo ne nepodobné úplňku. Jen mějte na paměti, občas i s ním lze zabloudit.