Bylinářův úplněk – pokračování po pokračování.
Tak jste dočetli až sem? Nezbývá než smeknout. Zároveň si dovolím podotknout, že bylinářův úplněk je přesto teprve na začátku. Měsíc však nabývá a jak budete, doufám, pokračovat v četbě, osvítí vám větší a větší kus cesty. A mimochodem, nehledejte konec, nikdy nevíte, zdali tam opravdu nebude.
Dostáváme se nyní k poslednímu zaříkání. Babička jej používala jen velmi zřídka. Sama říkávala, že ji vyčerpává a její slova mohu po letech jen potvrdit. Ono s ničím se nemá plýtvat, střídmost je výsadou moudrých a to nemusí mít na hlavě zrovinka korunu a být pomazaní. Týká se, přesněji tedy, je používáno při těch nejtěžších potížích, kdy je člověk vskutku ne-mocný.
Jak jsem již předeslal v minulé kapitole, jedná se téměř o rituál, než o samostatné zaříkání. K jako takovému, bychom k němu měli přistupovat. Píši nyní o přípravě. Bylinář by měl být očištěn od možného světského balastu dnešní doby. Jak na těle, tak na duchu. Bavíme se tedy o půstu, jež očistí tělo a o meditacích, tedy očistu duše.
Malinko odbočím. Vynikající kniha o očistných a pokročilých, měnících rituálech, napsal Alexandr Jodorovskij. Snad jsem mu nepokřivil jméno :-). Doporučuji přečíst, pro inspiraci a pochopení rituálu, jako takového. Není to však nezbytností, kdo z vás má již vyvinutou intuici, najde si svou vlastní cestu. Tu vám nakonec nabídne také kniha samotná, bude li správně pochopena. Osobně věřím, že bude.
Podaří li se vám tedy připravit na poslední ze zaříkání, nastal čas přikročit k procesu. Babička tento akt používala pouze v čase významných, řekněme Keltských – Staroslovanských svátků. Jsou to dny, kdy energie vibrující matkou zemí, mají mnohem významnější hodnotu. Které to jsou, si jistě dokážete zjistit sami. Základ takového zaříkání je podobný, jako u předchozího. Jedná se o propojení byliny s konkrétní osobou. Navázání kontaktu se rovněž shoduje s předchozími. Má však jediný a to podstatný rozdíl. Vzhledem k tomu, že se jedná o uzdravení z těžké choroby, musíme během zaříkání vyčkat souhlasu byliny. Poté ji za toto dobrozdání poděkovat.
Chápete správně. Přístup k takovému zříkání mají jen bylináři, kteří již dokáží vyslyšet odpovědi bylin. V opačném případě, tedy není li úplný kontakt navázán, pozitivní výsledek není zcela zaručen.
Zde si dovolím malou odbočku. Pokud máte potíž slyšet květenu, vyrážejte meditovat do lůna matky země. Najděte si klidné a tiché místo v přírodě, kde se posléze oddáte meditaci. Velmi to pomůže těm z vás, jež byli odstřiženi příliš dlouho.
A nyní k zaříkání samotnému. Je o něco delší, také časově náročnější. Opět použijeme k příkladu konkrétní osobu. Ne-mocnou ji způsobila rakovina hrtanu. Bylinkou, o níž se jedná, je list Broskvoně, pro tento účel velmi vhodný, mimo jiné ovšemže.
Opětovnou drobnou odbočku, kterou zde ovšem musím vložit, přišla mi právě nutná, je psychosomatika. Je další, nikoli jediná, ovšem velmi důležitá součást procesu, má li se ne-mocný stát opět mocným. Pokročilejší z vás již povede v tomto ohledu intuice. Vy co jste v začátcích, studujte knihy Rudigera Dahlkeho, nebo Jiřího Hrabici.
Ale vraťme se k zaříkání. Z počátku je záhodno jej klidně i několikrát opakovat. V tomto uvedeném případě vypadalo takto.
Věky tě nosí tento svět
tvůj kmen znal nejeden kmet
Broskvoni prosím, pomoz v nouzi
útroby Jany krutě blouzní
za dívku tu tě nyní žádám
pomoz ji najít cestu k pravdám
vyčkám tvé odpovědi tiché
nechť moje prosby nejsou liché
-zde je nyní prostor, kdy vyčkáváme odpovědi bylinky. Pokud se nedostaví, tato bylina buď dotyčné nepomůže, nebo je již na léčbu pozdě. Žel i takové případy se stávají. Vědění bylin je všeobjímající, není radno se jim příčit. Můžeme se ještě pokusit požádat jinou bylinku, ale pravděpodobnost je dosti nízká. Pokud se ovšem bylinka vyjádří kladně, je nasnadě druhá část zaříkání. Jedná se vlastně o poděkování-
Vřelý dík přijmi s pokorou
jak Jany, tak i velkou mou
oběť co dar za tvojí sílu
přijmi v tebe navždy víru
a také úlitbu ku kmeni
ať list tvůj krásně se zelení.
Po takovém rituálu, který je ve své podstatě náročný pro všechny zúčastněné, je důležitá jedna věc. Musíme mít na paměti, že stejnou, ne li větší energii nežli my vydala rovněž bylinka. Proto je žádoucí ji tento čin adekvátně vynahradit. Tuto situaci známe z dávných příběhů jako obětinu, již naši předci nosili ke kořenům posvátných stromů do stejně situovaného háje. My ovšem místo takto významného stromu doneseme úlitbu bylině, která nám v rámci zaříkání byla nápomocna. Volíme cokoli, co by mohlo vrátit vydanou energii. Dnes se takové dary flóře nazývají hnojivem, načež se používají hlava nehlava. My však budeme poněkud osvícenější a použijeme například kompost, moštované Kopřivy či jiné bylinky, upravené podobným způsobem. Občas se stane, že si dokonce bylinka sama řekne o konkrétní obětinu. Obzvláště, má li v bylinkáře a jeho intuici důvěru. Věřte, že to velmi dobře pozná.
Sami vidíte, kterak je toto poslední zaříkání náročné. Tedy je a není. Když takovému sběru bylinek uvyknete, ani vám to nepřijde. Jen to chce trochu těch zkušeností, které se při poctivé práci jistě záhy dostaví.
Doslov k výše uvedenému způsobu sběru, který se dočtete v další kapitole, bude jakési shrnutí. Tuším, že je ho potřeba. Některé z vás mohly dosavadní řádky odradit. Věřte, byla by to škoda, vždyť bylinky se dají sbírat také jen pro radost, pro své dobro, pro lahodný čaj, který bude bezesporu výtečným společníkem, kupříkladu u dobré knihy. Ale také jako prevence či účinné léčivo, ať už si kdejaký úředník od stolu nařizuje, co mu síly stačí. Víte, sběratelem bylinek se může stát prakticky kdokoli. Bylinkářem však jen ten, kdo cítí a ctí letitou symbiózu, dnes tak opomíjenou. Cestu si konec konců každý volíme sami. Vydáte se po té, na niž svítí měsíc?