Bylinářův úplněk – po úvodu.
Vzhledem k faktu, že čtete tyto řádky, což vypovídá o vaší odvaze, zvědavosti či touze po vědění, si vám dovolím nabídnout něco z toho, co jsem se na své cestě naučil já. Ne vše, co zde naleznete, musí zákonitě rezonovat také s vámi. Je tedy nanejvýše žádoucí, abyste nejen zde, nicméně také kdekoli jinde, brali jako bernou minci pouze to, co bude vaší duši milé.
A nyní již k jádru věci. Vždy mě jako mladého jinocha vrtalo hlavou, proč s babičkou sbíráme bylinky v tu či onu denní dobu. Ještě jsem dokázal přejít vycházku po snídani či obědě. Ovšem výpravy po setmění, za úplňku nebo před rozbřeskem, se pro mou mladou mysl staly předmětem nemalých fantazií. Ty záhy rozptýlila babička uceleným výkladem, proč tak vlastně činíme. Ony informace ovšem dnes již najdete v každé lepší publikaci o bylinkách. Co však nelze najít jen tak někde, je jiná věc. Mé dětské duši byla kupodivu mnohem smysluplnější, než vyrývat kořínky o Beltainovém úplňku. Píši o komunikaci s rostlinkama. A nejen o tom. Babička s nimi nejen rozmlouvala, jako když se baví dva dávní přátelé, nicméně jim rovněž zpívala, říkala verše, pro mne tenkrát tak zvláštní. Říkala tomu, zaříkání.
A tady je jedno z dávno zapomenutých vědění, dnes tak opomíjené. Moderní vědci, alespoň ti osvícení, publikují nemálo článků o tom, kterak spolu rostliny komunikují. Slovy vědy hovoří o přenosu energie mezi jednotlivými kytkami. Aby ne, vždyť jsou zde o mnoho tisíc let déle než my. Kdo ví, jak bude vypadat člověk, po tolika letech vývoje, jaký za sebou má rostlinná říše. Ale vraťme se k zaříkání. Babička jich měla snad nepřeberné množství. Jednou jsem se ji zeptal, jak si je může všechny pamatovat? Co mi tenkrát odpověděla, mě rezonuje v uších ještě dnes.
Říkala svým sametovým hlasem přesně toto. To víš Honzíku, že si je všechny nepamatuji, některé mi v paměti po těch letech utkví, jiné ne. Ty pak nahradím novým, které mi vloží do mysli boží vůle. Je však důležité, aby se odříkaly, bylinka má pak mnohem větší sílu. Pochopí, proč ji chceme a sbíráme. Aktivuje v sobě moc, kterou neznáme, lidé už ji pozapomněli, my dva o ní však víme a proto ji využíváme. Ale vnoučku, nikomu to neříkáme. Lidi ještě nejsou připravení.
Nutno podotknout, že se tyto děje dály za hluboké normalizace, někdy v osmdesátých létech minulého století. To nebyl připravený nikdo na nic.
Ono zaříkání bylo dvojí, respektive trojí. První dvě si předvedeme v této kapitole. Třetí, to je však úplně jiná úroveň a vyžaduje obšírnější výklad, neřkuli celé dějství. Nyní tedy k oněm prvním dvěma. Potřebujeme li kupříkladu sbírat listí z Břízy bělokoré, znělo by zaříkání třeba takto:
Břízo bílá slyš mě slyš
zdolat hodlám lidskou tíž
k tomu tvojí moci třeba
by odešla z útrob běda
žádám proto s pokorou
o velikou sílu tvou.
Zde se jedná o zaříkání, které jsem pro sebe nazval univerzální. Používám jej při sběru bylin, které nejsou určeny pro konkrétní osobu. Samozřejmě, že posléze skončí v čaji nebo tinktuře u potřebných, nicméně není předem dáno, u kterých. Bylinky po zaříkaní mají ovšem mnohem větší moc, nežli ty, kde tento rituál neproběhl. Další věcí mimo takovéto verše je povídání si s bylinkou. Je potřeba s ní napřed navázat symbiózu. Sladit se, chcete li. K tomu postačí prostý hovor.
Ze začátku, když se budete snažit navázat debatu, možná nenastane vůbec nic. To ovšem neznamená, že vás bylinka neposlouchá. Chvíli možná potrvá, než se vám dostane odpovědí. Neházejte flintu do žita, když se to hned nepovede, žádný učený z nebe nespadl. Nechte věci plynout, nic nelámejte přes koleno, příliš nechtějte a ono se to dostaví. Příroda, vezměme pro začátek tento všeobecný výraz, vás napřed musí poznat. Navnímat vaši energii, co vyzařujete, čím voníte(nemám na mysli parfém :-)). Poté, časem, začnete slyšet vnitřní hlas. Nepřekvapí vás, to je zajímavé, jako by tam vždycky byl. A možná že byl, když jste byli děti. Jen jsme to během let dospívání tak nějak pozapomněli. Taky to chce klid, naladit se meditací, vlastním rituálem. Ono se v dnešní uspěchané době každému nedaří, být v klidu.
A vidíte, původní představa vám předat informace o prvních dvou zaříkáních vzala za své, jen co vidím těch písmenek výše napsaných. Proto se jedná o představu, před-stavem-skutečným. Tak tedy další zaříkání, další kapitola.