LUX VITAE VI.
Natálie Anhaltová, příjemně unavená po zahradních pracích, spařila v hrnečku lahodně vonící bylinky a usedla na svou oblíbenou lavičku. Hrneček s čajem uchopila do dlaní, přiložila k nosu a s přivřenými víčky nasála vůni darů matky země. Bylinky voněly v pravdě nádherně. Dopřála si pořádný hlt a slastně mlaskla. Před očima ji běžely byliny v čaji. Prvosenka, klíč k jaru, Maduňka, ochránkyně duše, Třezalka, krev Kristova, Violka, fialová průvodkyně dávných hermetiků a nakonec Lípa, vlídná ochránkyně původních Slovanských kmenů. Spokojeně polkla další doušek, když tu vedle sebe ke svému údivu zpozorovala pohyb. Nevěřícným pohledem sjela spokojeně usazeného plaváčka po svém boku.
Dotyčný se ospale protáhl, zívl, načež se vlídně usmál na svou zachránkyni. Hodnou chvíli se navzájem dívali do čí, čtouc si v nich jako v otevřených knihách. Ten okamžik, trvající pro nezainteresovaného pozorovatele celou věčnost, protrhlo až zacukání koutků úst obou přítomných. Dali se do řeči a kdo by nevěděl, že se viděli poprvé v životě, řekl by, že spolu sedí dávní známí. To odpoledne, až do hvězdami pokryté hluboké noci, spolu rozprávěli a smáli se dvě opuštěné duše, jako poutníci vracející se z cest po dalekých krajích.
Oba účastníci výše popsaného příběhu prominou. Znám je osobně, jejich jména jsem si nejen z tohoto důvodu dovolil pozměnit, ovšem konec, nebo spíše začátek, jak je komu libo, poněkud urychlím. Činím tak proto, neboť by to bylo vyprávění na dalších několik kapitol. O rozuzlení vás však neochudím.
Ti dva, jak se říkává, se hledali, až se našli. Alespoň tak by se ve zkratce dalo jejich setkání ohodnotit. Sedli si jak lidsky, tak rovněž po duchovní stránce. Jeden se učil od druhého, jeden druhého ctil, akceptoval. A že vám takový příběh může znít jako neuvěřitelný, téměř jako pohádka? Nejsou to však právě pohádky, na nichž od útlého dětství vyrůstáme a právě jejichž hlubší podtext nám dospělým, na rozdíl od dětí, přijde poněkud, řekněme bláhový? A zeptali jste se proč? Mohli byste v koutku duše připustit opak? Kvantoví fyzici již zcela bez předsudků hovoří o tom, kterak myšlenka ovlivňuje realitu. Jaké jsou ty vaše?
Hlavní hrdinové našeho příběhu, vůbec se nestydím je tak nazvat, uvěřili pohádkám. Jednu společně žijí. Znám Jindru a Natálku přes patnáct let a když zavítám k nim na samotu, kde je kolikrát víc lidí než na promenádě, ocitám se v jedné takové pohádce také.
Lux vitae, světlo života, bájný spis hermetika Edwarda Kellyho či snad jen dvě slova, značící mnoho. Doslovný překlad z Latiny je zřejmý, je však takový rovněž jeho význam? Od jednoho léčitele jsem před dávnými lety slyšel také jiný překlad, zněl osvícení. Zde bychom význam hledali již poněkud obtížněji. Nerad bych však cokoli podsouval. Naopak je velmi záhodno, aby si každý zvolil význam slov z nadpisu této kapitoly sám. Možná vám v tomto ohledu napoví předchozí řádky.