Sirné lázně v Sedleci u Mikulova
Chceme li se dopátrat vzniku lázní v Sedleci, musíme chtě nechtě poodhrnout závoj historie a to měrou nemalou. Začít je nadto potřeba samotným vznikem obce Sedlec. Pomineme li tedy prastaré nálezy archeologů z dob lovců mamutů, můžeme prvopočátkem označit období poloviny jedenáctého století. Máme samozřejmě k dispozici rovněž datum ještě o sto let straší. Informace z tohoto období jsou ovšem více v rovině bájí a polopravd.
Ty vypráví o muži jménem Vojt (Fojt), jenž ve zdejší lokalitě nachází bohatý pramen vody, zbuduje mohutnou studnu s napajedlem a zřejmě dřevěné hradiště. Posléze, přičemž zde se již dostáváme k faktům v okolí napajedla vyrůstají stáje pro chov válečných koní a z dřevěného hrádku se stává sídlo kamenné.
Prvním doloženým majitelem Sedlece je na Moravě zdomácnělý, původně Švábský rod Wehingenů, jmenovitě Ortlíb Sirotek z Wehingenu, zvaný Hendík. Ten dostává darovací listinu od krále Václava III. mimo jiné také pro zdejší obec. Jak dlouho vydrželi Wehingenové v Sedleci přesně nevíme, nicméně jsou jedním z horkých adeptů co se lázní týče. Byl to totiž právě jejich rod, který zdejší kraj, tedy přesněji Mikulovsko a okolí kolonizoval.
Dalšími v pořadí jsou páni z Lichtenštejna, jež obdrželi Mikulov darem od krále Přemysla Otakara II. a po vymření Wehingenů připojují Sedlec ke svému nově vznikajícímu dominiu. Ať již to byl ten či onen, první písemnou a tedy doložitelnou zmínku o zdejších lázních datujeme k roku 1362. Tento letopočet z nich dělá jedny z nejstarších sirných lázní v českých zemích.
Značný rozkvět a věhlas nastává s příchodem habánů na Mikulovsko. Jsou to nejen skvělí řemeslníci a pěstitelé, nicméně rovněž odborníci, dnes by se řeklo na balneoterapii. Habánští lazebníci poskytovali masáže, napařování, očistu, bylinné prostředky a to vše navíc v kombinaci s koupelemi v sirné lázni.
Nicméně běh věcí, jak už to tak bývá, neustává. Novokřtěnci jsou po bitvě na Bílé hoře vypovězeni ze zemí koruny české. Roku 1680 kupují skomírající sirné lázně Ditrichštejnové a o sto let později je lázeňský dům přestavěn na barokní knížecí lázně. Ty navštěvuje ročně více než tisícovka hostů z Moravy, Čech a Rakouska. Od roku 1872 sem hosté mohli jezdit také novou železniční tratí. Primárně se zde léčili na revma a kožní onemocnění.
Definitivní soumrak Sedleckých sirných lázní dorazil s koncem druhé světové války. Od roku 1945 poté lázně pustly a doposud marně čekají na své doslova zmrtvýchvstání. Povstanou prostřednictvím nového majitele jako bájný Fénix z popela? Kdož ví.
Nyní se ještě posuňme od historie do současnosti. V Sedleci vyvěrá více sirných pramenů v řadě za sebou. Vystupují ve studnách a znehodnocují tak běžnou pitnou vodu. K ozdravným účelům se však odedávna využívaly prameny dva. První z nich, S1, průměrem 1,30m a hloubkou 8,30m je opatřen cihlovou vyzdívkou. Výstroj druhého, o něco málo většího pramene S2, s průměrem 1,90m a hloubkou 7,60m tvoří vyzdívka v kombinaci cihly a kamene.
Základem hydrologického průzkumu byla sedmidenní individuální zkouška a simultánní zkouška obou studní. Fyzikální a chemické analýzy vzorků vod obou zřídel přinesly velmi zajímavé výsledky. Oba prameny vysoce překročily požadovanou koncentraci 1mg/l. Celkový obsah aktivní síry byl dokonce 5,48 mg/l. Závěrem hydrologické zkoušky bylo konstatováno, s ohledem na balneologické lázeňské využívání, je chemické složení minerální vody příznivé.