Bylinářův úplněk V. Úvod
Od mystérií ryze duchovních, se nyní vrátíme zpět k mysteriím bylinkovým. Respektive k bylinám samotným. V předchozích kapitolách jsme prošli od sběru, přes zaříkání, rituály až po duchovní strážce rostlinek, které nám tak úspěšně přinášejí zdraví. Nyní se vám pokusím přiblížit další rovinu práce s těmito dary přírody. Bude se týkat, mimo jiné, také vás samotných.
Dejme tomu, že jste již šikovní, řekněme pokročilí bylinkáři a o radu vás požádá nemocí stižený kamarád. Vy pracujete s blíže neurčeným portfóliem bylinek, které znáte, se vším co umí a přesto se vám neodkladně vtírá myšlenka, že tentokrát by to chtělo ještě něco navíc, nebo řekněme, jinak. Vezmete do ruky moudrou knihu, ponoříte se do myšlenek, nebo dokonce požádáte o radu universum a máte za to, že se nic neděje. Jenže ono se děje. Jen mějte na paměti, vše má svůj čas. A jak tak vyrazíte do přírody, utříbit si myšlenky a tak zvaně vyčistit hlavu. Jen pozorní si během takové vycházky povšimnou, které bylinky se opakovaně nabízí. Pakliže však již pozorní jste, postačí jen k takové bylině pokleknout a začít se ptát. Jak, to již víte z minulých kapitol.
Navoďme si nyní, pro lepší představu, konkrétní situaci. Kdos vás požádá o řešení problému, dejme tomu s lupénkou. Jako znalci víte, že se primárně jedná o problém s játry a střevy. Kromě jaterní diety víte o bylinkách, jež by tuto záležitost řešit mohly, jen kterou z nich použít, aby pro tohoto konkrétního ne-mocného človíčka a jeho naříkající duši, byly ty nejvhodnější. Hlavní, nosnou osu čaje máte hotovou, ale pořád vám tak nějak napovídá vaše podvědomí něco o bylince, která tam doposud chybí. Konečný čaj tedy ponecháte otevřený a k Zemědýmu, Tužebníku, kůrám z Dubu a Vrby, Kopřivě, Měsíčku, Rozrazilu, Vlaštovičníku a Řebříčku byste rádi ještě něco přidali. Nebývá obvyklé, mít bylinkovou směs takto početnou, nicméně Lupénka je vyjímkou. Co ovšem s tou chybějící částí?
A jak tak jdete, cestou necestou, objevíte pod nohama popadané vlašské ořechy. Tak trochu se ve vás probudí nadějný fotbalista, načež přesně mířenou ranou odkopnete ořech do poblíž stojící zítky. Ten se rozletí na mnoho malých kousků. Pozorujete úlomky slupky a jádra. Proč si nedopřát takto lacino získaný oříšek. Sehnete se k cestě, zvednete jádro, pracně zahájíte dobývání chutného středu ze slupky, když najednou jiskra! Už to máte! Kromě tvrdé šlupky, chutného jádra obsahuje tento ořech ještě tenounké oplodí, držící se těsně vedle konzumované části. To je, oč zde běží. A máte směs hotovou, tedy, jste li pozorní a dokážete vnímat všechny synchronicity, jež vám v daný okamžik, řekněme universum, nabízí.
Tak nějak nyní nabývám dojmu, že jsem nezvolil nyní právě dobře čitelnou variantu konkrétního případu a tak vám v další kapitole nabídnu poněkud jednodušší, možná uchopitelnější příběh. Jde však hlavně o to, abyste si dokázali spojit nabízenou synchronicitu, jež je vám nabízena, s tím, co právě vy v daný okamžik řešíte, potřebujete.